FREUDENSTADT - VÝMĚNNÝ POBYT

19. července 2009 v 14:00
Výměnný pobyt Německo
20. 04. 09 -30.04.09


Dne 20. 4. se vydala česká delegace do Německa, přesněji město blízko Karlsruhe, Freudenstadt. Z původní 7. členné skupiny, nás nakonec zůstalo pouze 5. V 13. 15 jsme měli sraz na nádraží v Opavě, před námi byla 17. hodinová cesta. Z Opavy jsme se přesunuli do Ostravy, kde jsme měli přestup na vlak do Prahy. Vlak po 10 minutové zpoždění přijel a my jsme nastoupili. Ve vlaku jsme četli, spali, jedli a povídali si. Všechno šlo bez problému. Jakmile jsme přijeli do Prahy, již nastal první zádrhel. Průvodčí nám hlásila, že spadly troleje na hl. nádraží. Po této informaci jsme najednou začali plašit, protože jsme měli půl hodiny do dalšího přestupu. Jak čas běžel, připadalo nám už nereálné, že to stihneme. Nakonec jsme přestoupili na jiný vlak a jeli úspěšně na hl. nádraží, ale ani to nebyla výhra. Vlak tam nebyl. Na výpisu odjezdů nebyl ani napsaný. Tudíž nám nezbývalo dělat nic jiného, než čekat. Nakonec po 45 minutovém zpoždění přijel a my úspěšně s ním jsme se vydali do města Karlsruhe. Původně jsme měli jet lůžkovým vozem, ale kvůli pozdní koupi jízdenek, již bylo vše obsazené, zbyla na nás pouze polohovatelná lůžka, které nebyly špatné. V průběhu cesty průběžně nastupovali do vlaku cizinci, například Mexičané:-) jakmile jsme překročili německé hranice, naše čeština byla v niveč. Velmi zábavné bylo, když jsme spali a najednou na mě někdo šahal a říkal něco, čemu jsem vůbec nerozuměla. Když jsem se vzpamatovala, zjistila jsem, že to je německá průvodčí. V rychlosti jsem ji nějakým způsobem řekla, že jízdenku má náš učitel vepředu a o víc jsem se nestarala, ale za půl hodiny tam byla zase. Strašně rychle na mě mluvila, vzbudila jsem Renču, která neumí německy, ať mi pomůže vyřešit situaci, ale koukala na ni stejně blbě jako já. Nakonec jsem si uvědomila, že to asi německy neřeknu, že musím za učitelem, který spal, po vzbuzení byl i on zmatený, jak ze sebe tak i z velkého množství jízdenek před sebou:D No poté jsem šla ještě spát. Ráno v šest jsme měli poslední přestup a to tedy v Karlsruhe do Freudemstadtu. Díky vytisklému jízdnímu řádu od mého taťky, jsme věděli, kde máme nastoupit. Jeli jsme tzv. v češtině tramvajovlak, S-bahn v němčině. Vedle na sedačku si přisedla asi feťačka. Byla neupravená a dost zmatená. No a toto byl náš poslední přestup.

(2. den)Vystoupili jsme na zastávce Freudenstadt-schule Zentrum, kde na náš čekali naši hostitelé. Každý šel za tím svým, jen moje Cheryl byla zmatená, protože si myslela, že nepřijedu, protože ji řekl učitel, že jsem nemocná a že místo mě přijede Jaruslava:D, holka co se účastnila stejného výměnného pobytu, ale neuměla žádný jazyk a toho se bála jak Cheryl, tak i její mamka. To že jsem vystoupila právě já, ji ale překvapilo mile. Pozdravila jsem se s kamarády a přivítala se s její mamčou.
Poté si mě zavezly do vesnice Herzogweiler. Cestou jsem se kochala okolím. Po příjezdu domů jsem byla ubytována a představena rodinné kočičce Snow-White. Ukázaly mi celý dům a poté jsem vypila kaffé s mamčou Cheryl a u toho ukazovala fotky z ČR. No pak na mě padla už únava a šla jsem si lehnout. Spala jsem dobré 4 možná 5 hodin. Cheryl mě vzbudila s tím, že už nemám spát, že na to mám dost času večer. Vstala jsem a snědla přichystané jídlo Cheryl a to něco jako Pizza se salátem. Pak nás vzala její mamča do města, kde jsme se byli kouknout na trh s oblečením a zašli jsme si na zmrzku, já si dala mango. Po příjezdu jsme šli na zahradu, kde jsme viděla poprvé jejího bratra. Šli jsme na pískoviště a tam dělali blbosti, houpaly se na houpačce a tak různě. V 7 večer byla přichystána večeře na stole, kuřecí maso a americké brambory se salátem a nakládaným hráškem. Před jídlem se všichni pomodlili, kromě mě, pak jsme se dali všichni do jídla, mňam. Jelikož jsem byla unavená, šla jsem se rychle umýt a pak spát.

Další den, tedy třetímě vzbudila Cheryl v 6.30. Umyla jsem se, oblékla se, namalovala se a pak šla na snídani. Mamča mi nachystala housky a různé nutely a sýr a salám s tím, že si mám vzít, co chci a pak si namazat, co chci na svačinu a dát si to do nádobky. Na snídani jsem si nakonec dala housku s nutelou a mátový čaj. Jelikož škola začíná již o půl osmé, musely jsme co nejdříve vyjet, dnes výjimečně autem. Její třída je rozdělena na dvě skupiny, jedna měla šití a ta druhá vaření. Cheryl a já jsme měli tedy šití. Její učitelka mě přivítala a poté mě pobídla k tomu, ať sleduji práci cheryl. V průběhu hodiny pro nás přišli, ať jdeme k zástupci řediteli na přivítaní. Tam se sešla celá česká skupina. No, místo šití jsem šla na vaření, to bylo pro mě zajímavější. Tam se připravoval pro nás oběd asi o třech chodech. Někdo dělal salát, někdo nudle, či nakládal maso a plnil ho zeleninou. Co jsme tedy nakonec měli? První chod byl: zelenina a losos, poté asi vepřová roláda namočená v rajčatovém protlaku s nudlemi a pak ještě tvarohový dezert s třešněmi. Po dobrém obědě jsem se rozhodla s Vencou, českým účastníkem, že se zajdeme podívat do města. Dali jsme si německé pivo, Spezial. Bylo dobré a stálo 2, 70 euro. Když bylo vypito, šli jsme k fontánce a opalovali se. Navštívili jsme také místní záchod v hotelu, který nás stál půl eura, 50 centů. Pak jsi pro mě přišla Cheryl jeli jsme společně domů. Nyní ležím a píšu a čekám, co bude. Cheryl si pro mě nakonec přišla a šli jsme do nahrávacího studia, kde jsem hrála na klavír různé skladby a poté jsem byla chvíli na chatu a psala sms domů. No pak nás napadlo, že bychom se mohli dívat na nějaké DVD, dívali jsme nakonec na Step up 2 a to v angličtině, nebylo to špatné, vesměs jsem i rozuměla. U toho jsem i večeřela, Cheryl mi přichystala salámový salát s houskou. No potom jsem byla už unavená, tak jsem si šla umýt hlavu a šla spát.

Další den a to čtvrtýden jsem vstávala už před 6. hodinou, protože jsme jeli busem do školy. Ráno jsem se jako každý den upravila v pokoji a šla si připravit snídani a svačinu. Bus jsme stíhly akorát a to ještě s rezervou. Ve škole na nás už čekaly ostatní. Šli jsme s nimi do výuky. První dvě hodiny měli angličtinu. Učili se stupňování přídavných jmen, bylo to pro nás jednoduché a pro ně zase, jak se zdálo obtížné. Na druhou vyučovací hodinu jsme už nešli a místo toho jsme se šli podívat do bufetu, kde jsme poté i zůstali. Po angličtině měli tělocvik, mimo školu. Tělocvična byla vzdálená od školy asi 500 m, pomalou chůzí jsme se vydaly s Terkou do mírného kopečku. Když jsme došly do cíle, zjistili jsme, že tam není Renča se svoji Svenjou, tak jsme se pro ní musely vracet zpět, do tělocviku se nám už nechtělo, tak jsme seděli zase v bufetu a pak na sluníčku, které hřálo. Holky po dvou hodinách přišli a s nimi jsme šly do hodiny matematiky. Zrovna brali učivo naší základní školy, geometrii. Zdálo se nám až neuvěřitelně hrozné, jak jim to vysvětluje a jak málo si k tomu řekli. Žádné názorné příklady, pouze holé vzorce. Já s Renčou a Terkou, co jsme na matematiku blbé, jsme se smály, jak primitivní může být i matematika. Po škole jsme měli domluvenou prohlídku města. Nějaká děvčata si pro nás připravila pár informací, které nám pak na místě řekla. Moc jim nešlo rozumět, takže pan učitel nám musel překládat. Po prohlídce si pro nás průvodci připravili takovou hru, měli jsme najít a spočítat kolik je kašen na náměstí. Nakonec jsme napočítali 9 a bylo to správně. Pak jsme měli rozchod, s holkami a s Vencou jsme šli do malého supermarketu (aldy), tam jsme si koupili sladkost, kterou jsme cestou spapali a šli na autobusové nádraží, kde jsme zjistili s Cheryl, že nám jede bus až za hodinu. Byla nám velká zima. Nakonec jsme to všechno přežily a dostaly se domů. Dali jsme si něco na způsob mušličky-uvnitř maso namočené do jakoby vody z polívky a k tomu bramborový salát. Poté jsem si šla lehnout. Místo jedné hodiny jsme usla na tři hodiny. Cheryl mě šla opatrně vzbudit, poté jsem šla s ní na internet, kde jsem si psala s mamkou a taťkou emaily, možná asi 2 hodiny. Pak jsme se šla umýt a spát.
Ráno, tedy už 5 den,mě vzbudila v 6 hodin ráno, že musím vstávat, protože jsme měli výšlap na Kaltenbronn. Do školy nás odvezla od Cheryl mamka. V 8 hodin byl odchod směr autobusové nádraží. Když jsme dorazili busem na místo, tam na nás čekala učitelka, která byla také u nás v čr. Náš cíl byl Hütte, což je chata, kde bylo plánováno Barbecue. Cesta tam trvala asi trochu přes hodinu, 7 km. Když jsme došli do cíle, šli jsme pro dříví, rozdělali jsme oheň, vytáhli špekáčky a housky a začalo se opékat. Moc nám to nechutnalo, ale hlad byl, takže jsme všechno snědli. Když jsme oheň uhasili, posunuli jsme se zase dále a to 6 km, od místa k další chatě, kde jsme se poté přesunuli lanovkou dolů do města, kde jsme měli rozchod asi hodinu. Já s kamarády jsme šli na kafe- přesněji čokoládu s mlékem za 2 eura 50, bylo to dobré. O půl páté, myslím nám jel autobus zpět do Freudemstadtu, kde si pro nás (Cheryl, mě, Terku,Ranču) přijela od terčiné hostitelky Eleny taťka autem k ní domů. Tam byl pro nás přichystán oběd, či už asi večeře. Salát (okurky, salát, sýr), housky s tuňákem nebo s houbami, všechno jsem vyzkoušela. Zapili jsme to vínem s citronovou šťávou a měly se fajn. Pak jsme vyrazili do baru ve Freudemstadtu, kde jsme pokračovaly se stejným pitím. Seznámila jsem se tam s jedním němcem,Steve, aspoň jsem zabila tím jednu hodinu času. Venca, náš kamarád se tam trochu přiopil, blbec. Měl asi 12 piv a myslel si, že je pak hrdina, či borec. Já s Cheryl jsme odjely domů busem po půlnoci a šla jsem spát v 1 ránu.

Další den, tedy dnešní a 6 den. Jsem vstávala docela pozdě, myslím, že kolem půl dvanácté. Cheryl mě vzbudila a oznámila, že musí na hodinu jít pryč, že jde do práce. Já se mezitím okoupala a umyla vlasy. Poté vyžehlila a lehla si zpět do postele. Pak přišla Cheryl a udělaly jsme si snídani, opět houska s kávovou ,,nutelou,,. To už bylo kolem druhé hodiny, cheryl mě nechala na chvilku na internetu, tam jsem si psala s mamkou a poté s taťkou. Jelikož byl dneska pěkný slunečný den, šly jsme si s Cheryl lehnout na lehátka na zahradu a opalovaly jsme se a u toho jedli zmrzlinu a poslouchali muziku. Dokonce jsem tam i usla. Pak přišla Corina, přivítaly jsme se a šli si sednout ke stolu, kde byly dobrotky. Věnečky se zmrzkou, chipsy, hrozno, džus atd...něco málo jsme pokecaly, ale spíše dala přednost svým sourozencům, za dvě hodiny zase odjela domů. Možná ještě přijede v pondělí. Pak jsem si šla znovu lehnout do pokoje a teď čekám na večeři, prý mají být lazaně, uvidíme, ještě nikdy jsem to nejedla. Tak lazaně mi nakonec strašně moc chutnaly, jelikož mi doma chutnají feferonky, tak jsem chtěla i zde zkusit ty jejich, jestli jsou stejné jako u nás, ukousla jsem kousek, a pak to přišlo…pálelo to jak hrom, až mi slzely oči. Cheryl se mi s mamkou smály, rychle jsem to zapila, ale ani to nepomohlo, no zábava. Pak jsme se bavili od cheryl s mamkou o Nizozemí, že se tam chce zpět odstěhovat a pak o Německu o památkách a zajímavých místech. Po jídle Cheryl pozvala k nám svoji kamarádku ze třídy, Rachel. Dívali jsme se společně, zase v angličtině na toulavé kalhoty 2, hrála tam moje obl.postava z Gilmorových děvčat-Rory. Během sledování jsme papaly popkorn a pily štávu.Film se mi libil. Pak na mě padla uvana, šla jsem se umýt. Tak a teď je 22:55 a jsem připravená jít spát. Tak dobrou noc a zase zítra. Máme další den, 7 den, vstávala jsem v poledne a poté co pro mě přišla Cheryl do pokoje, šla jsem s ní do kuchyně a připravila jsem si snídani jako obvykle. U stolu jsme si povídali s mamkou Cheryl a přemýšlely, co budeme dělat dneska. Nakonec jsme se rozhodly pro minigolf. Výjezd byl plánovaný kolem třetí, do té doby jsem byla v pokoji a pokoušela se nastudovat, jak zapojit bluetooh v PC a přepojit ho do mého mobilu, nakonec se mi to zdárně podařilo a nahrála jsem si tam pár písniček, když už jsem si tak hrála s elektronikou, napadlo mě si pohrát i s ipodem, objevila jsem spoustu nových věcí, například texty písniček, a jak přepínat jednodušeji písničky. Nahrála jsem si tam asi dva GB písniček. Ani jsem se nenadála a byly tady tři hodiny a vyrazily jsme autem do města Altensteig, kde jsme chvíli bloudily, než jsme našly náš cíl. Poté jsme si šly koupit vstup na hrací dráhu, vzali si hole a míčky a šly hrát. Bylo tam 18 stanovišť, stejné jako u nás. Mně se moc nedařilo, umístila jsem se třetí ze tří. Vyhrála Cheryl. Po hře jsme si daly nanuk, já calippo. No a pak ještě napadlo Ch. Mamku jít se projít k Fisch-campu. Procházka trvala okolo hodiny, šly jsme lesem a cestou si povídaly. Na místě jsme sledovaly chlapce chytající rybičky, poté jsme se zase vrátily a jely zpět domů. Doma jsme si vzala každý kousek z včerejší večeře, lazaně. Do večeře jsem si šla ještě na chvíli lehnout, poslouchala jsem muziku a chvíli koukala na němčinu. V 7 hodin bylo jídlo na stole. Jako vždy, než se pustili všichni do jídla, pomodlili se. Na večeři byly dobrůtky. Kuře, americké brambory, salát, nakládaná zelenina. Mňamky. Po večeři jsem šla na internet a psala si s kamarády ze školy, Cheryl se dívala s mamkou na film. Nyní jsem po koupely a chystám se jít spát. Zítra brzy vstávám, jdu do školy.
Tak jsem tady 8 den, už jen jeden den do odjezdu a jeden den na cestě. Ráno jsem vstávala zase stejně, v 6 hodin. Na snídani jsem si udělala zase stejnou a na svačinu housku se salámem. Poté jsme jeli busem do školy a tam na nás už čekali ostatní. Jelikož jsme měli spoustu času do odjezdu do města Baden-Baden, tak jsem šla s Vencou do města. Všechny obchody byly ještě ráno zavřené, tak jsme jenom seděli na lavičce. Něco málo po 9h jsme jeli my česká skupina a naši němečtí kamarádi s jejich učiteli s-bahnem do města Baden-Baden, kde jsme měli domluvenou prohlídku v televizi. Cesta trvala i s přestupem na bus hodinu a půl. Před prohlídkou jsme měli ještě 2 hodiny čas, tak jsme šli po leopoldplatz se projít a nakupovat. Já jsem koupila čokolády a pohled. Holky náramek a taktéž čokolády. Také jsme si daly každá hamburger z mc-Donaldu. Když jsme dokoupili, šli jsme do televize, kde nás už očekávali. Ze začátku nám bylo něco málo řečeno o vzniku, co se vysílá a ukázáno pár ukázek. Pro nás Čechy to bylo trochu nezáživné, protože jsme moc nerozuměli. Pak nás provedla po celé televizi, ukázala nám různé studia, kde se natáčí a tvoří zprávy, ukázala nám spoustu vytvořených a tvořících kuriozit a také dům, kde se natáčel jejich německý seriál, pro ně to bylo určitě zajímavé, nám to nic neřeklo. Nejlepší bylo, že na začátku nám řekli, že nemáme na nic sahat a my Češi jsme to asi přeslechli, málem jsme si tam sedli na udělanou pohovku, na skoro rozpadající židli, málem jsme zbourali dům, otevírali ledničku a šahali na exponáty a chodili na místa, kde už byla čára, že se nesmí:D no jo no… pak jsme jeli zase zpátky do freudenstadtu, jelikož jsme měly čas do odjezdu busu domů, zašli jsme si na Kebab s Cheryl a s jejími kamarádkami. Chutnalo to dobře, byla to taková kapsa plněná masem a zeleninou. V busu jsem se tak trochu pohádala s kluky sedící přede mnou, protože než přišli, měla jsem puštěnou muziku a oni naschvál si ji pustili ještě hlasitěji než já, tak jsem na ně začala mluvit česky, ale moc jsem nezabodovala, protože jeden z nich uměl rusky a myslel, že umím taky. Tak jsme s ním mluvila rusky, česky, německy, anglicky, ten musel být zmatený. Nakonec jsme si ještě pokecali:D holky se smály. Po příjezdu domů jsem si lehla do postele a teď ležím. Tak a je to tady, poslední den a to 9 den. Ráno jsem výjimečně vstávala až v 7 hodin, protože jsme šli do školy až na 8. Ráno jsem v klídečku posnídala. Bus byl ráno prázdný, takže jsem si mohla sednoutJhurá. Ve škole už všichni byli a když zazvonilo na hodinu, šli jsme na občanskou východu, holky napadlo, že bychom mohly místo školy jít do města a nakoupit si suvenýry domů, když jsme se zeptaly učitelky, řekla nám ať se dovolíme p.uč Huga, z německé strany organizátor. Když tam něm.holky šly, zakázal to. V ten moment začala šílená hádka ve třídě, děcka ve třídě nás bránily, proč nemůžeme jít, byla to diskuze na půl hodiny, nakonec se jedna odhodlala a šla tam znovu, nakonec s pozitivní zprávou, že můžeme. Ve městě jsme prošli strašně hodně obchodů, Renča si koupila náramek pro svého kluka, tašku pro bratrance, Terka přívěšky pro rodiče a já triko, hrnek, pohledy a čokolády. Když jsem šla sama do Aldiho, chtěla jsem koupit ještě Schwarzwaldské víno, ale neprodali mi ho, protože jsem neměla u sebe doklady, byla jsem naštvaná. Jelikož si Cheryl odešla domů a nikomu nic neřekla, kde a kdy mám být, tak jsem šla k hostitelce od renči, tam jsem dostala i oběd, což nebylo u Cheryl zvykem, špenát a volské oko a bramborovou kaši, byla to pochoutka a jako zákusek, každá čokoládu Milku, Renča se tam musela mít jako v pohádce. Na odpoledne jsme měli přichystaný program a to prohlídku v radnici. Starosta nám podal základní informace o městě, šlo mu pěkně rozumět, né jak některým němcům tady. Poté jsme dostali sekt smíchaný se šťávou, kamarád upustil skleničku, bylo to velmi zajímavé. Pak jsme ještě šli si sednou na colu, protože bus nám jel až za hodinu. Doma jsem začala už balit, poté přišly kamarádky od Cheryl, dělali jsme barbecue doma. Kuř.maso, párečky, kukuřice, okurky, cibule, chleba, veka, sýr, salát, br.salát, to vše jsme do sebe cpaly. Co mě tak naštvalo bylo to, že se s holkami dívala na stejný film, jako jsme se dívaly mi před 4 dny a ještě v jazyce německém, i přesto, že jsem ji řekla, že chci titulky v angličtině, no co, tiše jsem zuřila, pak jsem naštěstí utekla, když jsem dostala zprávu, že je Víta na netu. Povídali jsme si asi přes hodinu a pak jsem se šla umýt a teď už hajinkám a těším se na zítřek, protože jedu domůůůJDnešní den, 10 den, hurá. Ráno jsem vstávala okolo osmé hodiny, protože jsme měli sraz na nádraží naplánovaný až na 10h. Cheryl šla ráno do školy, takže jsem byla doma sama s mamkou. Ráno začalo další balení, protože jsem to všechno včera nestihla.
Na kufr jsem si musela sednout, abych ho zavřela. Když jsem zjistila, že mi ještě spoustu věcí chybí zabalit, jímala mě hrůza. Když bylo zabaleno, přišla si pro mě mamka, že bych měla posnídat. Na snídani jsem si udělala, jako obvykle housku a burákové máslo. U snídaně jsem si povídala s mamkou o smrti jejího manžela a o cheryl a jejich sourozencích, bylo to fajn, poté mi věnovala jejich cd kapely, burákové másla domů, sladkostiJ už se blížil čas k odjezdu, naposledy jsem se koukla do pokoje, rozloučila se s snow-white a šla si do auta sednout. Cestou jsme ještě taky hodily pár slov, když jsme přijely na nádraží, čekal tam už Venca. Poté přijeli ostatní. Cheryl nakonec taky dorazila. Řekli jsme si poslední díky, ahoj a šťastnou cestu. U maminek šly vidět slzy v očíchJ nastoupil jsme do s-bahnu a jeli směr Karlsruhe. Délka trasy byla 2 hodiny. Ve vlaku s námi cestoval zajímavý dědula. Furt měl potřebu s námi kecat, i když jsme mu řekli, že německy neumíme, a smrděl. Když vystoupil, přišla tam milá paní s malým děckem, furt jsme na něho vyplazovaly jazyk a on to po nás opakoval. Pak jsme přestoupili na ice vlak směr Mnichov, teď sedím a píšuJ uvidíme co bude dál.

Zbytek jsem už nedopsala, cestou z Prahy jsme jeli lůžkovým vozem. A co je nejdůležitější? Dorazili jsme všichni v pořádku domů…
 

Prostě to tak je....

9. dubna 2009 v 17:41

Dne 7.4. jsem ,,slavila,, své 18. narozeniny. Znáte opak života? není, je jen pouze narození a smrt.
Proč to říkám? svým způsobem se v tento den obojí stalo.
Ráno jsem nemohla dospat. Těšila jsem se na to, až si řeknu,, teď mám 18 let):D a taky jsem si řekla. Ráno mi hned mamka přála v koupelně, taťka to ani nestihl, protože jsem běžela už na tramvaj. Po nasednuti mi prišla sms, všechno nej nej nej a prostě znáte to, a podpis tvůj taťka:)
Bylo to moc milé. Místo toho, abych si vlatně užívala tento celý den, stresovala jsem se ze školy, protože jsem se chtěla nechat vyzkoušet z angličtiny na téma Opava. No a další stres mě už tížíl z nasledujícího dne, protože jsem měla psát kompozici z matematiky a chtěla jsem být zkoušená z ekonomiky. No prostě toho bylo moc. Ve škole mi kamarádky gratulovaly, koupily mi čokina a cucaly jsme bombonky:) taky přišel Víťa s kytičkou jen a jen pro mě:) narcisky:x) muuuckkkk. Čtvrtou vyučovací hodinu jsem se tedy nechala vyzkoušet, dostala jsem 1/2, měla jsem radost. No a odpoledne mě už čekalo učení na matiku a ekonomiku. Nejdříve jsem začala s ekonomikou. Měla jem na ní čas pouze hodinu, protože jsem měla jít poté na doučování z němčiny. Jenže v tom mi zrovna volala mamka. Chjo, špatně se mi to píše. Řekla mi, že zemřel děda. Děda, který byl již ještě v únoru v pořádku, chápete to?? nic mu nebylo, nebyl nemocný, nic. Od tohoto měsíce to s ním šlo z kopce, až to dospělo k tomu, že byl v nemocnici. To byl první otřes pro mě. Nikdy jsem nikoho v nemocnici neměla. Děda byl na Jipce, najednou to nebyl děda. Vypadal velmi nemocně..:( ztrácel se před očima. Ale on bojoval a chtěl jít domů....i když to sním bylo tak vážné, on se postavil na nohy a vybojoval si jít domů, dokázal to. Všichni jsme věřili v zlepšení, i když jsme viděli skutečný jeho stav. Děda se dostal domů. Před týdnem jsme tam byli celá rodina na kafe, seděli jsme v obývaku a vykládali, děda už sice nemluvil, ale poslouchal nás a bylo to moc fajn. Pak jsme se rozloučili a šli zase domů. Taťka tam chodíval každý den, dědovi záloželo hodně na tom, aby byl oholený, to bylo to jediné co chtěl a když neměl, tak chybělo. A málem bych zapomněla, ještě chtěl noviny Právo. No, v týdnu jsem tam chtěla za ním zajít, ale místo toho jsem šla k druhé babičce na návštěvu s mamkou. Takže jsem se tam nedostala. No a teď se dostáváme k 7.4. mamka mi volá, že zemřel děda. Já jsem najednou nevěděla co dělat, znáte tu situaci? seděla jsem na zadku a najednou prázdno. Poté ještě mi přišla sms od tatky se stejnou informaci, pak volám ségře a ona mi bulí do telefonu, já si pomalu začala uvědomovat co se vlastně stalo a najednou to začlo...... za půl hodiny mamka pro mě přijela a jeli jsme k dědovi domů. Sešla se tam celá rodina. Byli jsme uvnitř bytu, v bytu kde byl i děda. Šli jsme za ním do pokoje.... on tam ležel, a už tam vlastně nebyl. Nehýbal se, před námi tuhnul::(((( jeho ruce byly čím dál více studené. Tatka, babička všichni brečeli. Nešlo to vydržet...mamka zvolavala do vzduchu, že ho máme nechat odejít, že tam teď někde bude s Ferdou,, jeho kamarádem,,. Na chvíli jsme se všichni přesunuli do obývaku. Já tam zůstala s babičkou. Brečela mi do náruče. Poté mi řekla, všechno nejlepší k narozeninám a že se mi omlouvá, že dnešek je zrovna dnešek. U dědy mi předala dárky a řekla, že to je za oba dva. Dokud tu s námi ještě je v místosti, tak to je za oba dva a že děda si přál být semnou na narozeniny.....poté jsme si pobrečeli. Babička mi říkala, že se bojí zvonku, až si pro něho příjdou. Ani ne 5 min a zvonili. Oblékli ho do krásného obleku, poslední loučení...... a najednou tu nebyl. Byl fuč a už se nevrátí. Není to fér. Proč musí lidé umírát???..............bojím se smrti.

No a tak vypadali tedy moje narozeniny, smutné. Já vím. Na tento den nezapomenu. Dědo, měla jsem a mám tě ráda. Na vždy zůstaneš v mých vzpomínkách.

Ps: Víto 7.4. 5 měsíců máme:)

Rodinná fotka
mamka, tatka, já, děda, babi, kája

Cheryl:)

9. dubna 2009 v 17:04
 


Co se tak dělo:)

30. března 2009 v 21:31 | JuUlLišEnkAaa:)
Co se událo v posl. dnech? Mnozí z vás ví, že nejsem nakonec přijata na letní praxi na ostrov Kos. Pro mě to teď znamená to, že budu trávit 3 a půl měsíce v ČR. S kým? s miláčkem. Hodlám si je užít. Něco málo už mám naplánované, byla bych ráda, kdybych mohla jet jako každý rok na Šumavu, nyní už jako vedoucí, poté na chmel, pracovat v kavarně či baru, a pak s koťátkem k moři:) jupíííí, krásný plán, že?? že?? že?? Musí nám to vyjít bobeš:) věřím v to:)))


:D no a dál co se tak děje? tloustnu, proč? moc jím, proč? nervy, proč? škola, proč? sere mě ředitel, proč? je tupý, proč? špatně se narodil, proč? :D to nevím:D

Chjo:) vůbec nemám dobrou náladu, k tomu ještě to počasí, které mě deptá. :) já chci sluníčkooo:) těsím se na jarní procházky a na pohodu a jazz:) ať už to tu je


Tak různě:)

20. března 2009 v 19:18
Tak jsem si řekla, že bych tu mohla dneska něco po dlouhé době napsat. Tak co, jak se dneska máte? U mě den nic moc, znáte to, jednom je fajn, jednou zase nic moc. Jsem ve stavu, kdy jsem tak nějak smutná a nechce se mi nic řešit, jen poslouchat hudbu a nic nedělat. Dneska jsem to zdárně ve škole přežila. Měla jsem eko, učto(kde jsem dostala z účtování 2/3) a pak ruština(kde jsem dostala dvoječku ze slovíček) no a pak ještě bylo ICT, kde jsme jenom instalovali program, pak nás po ukecání pustil dříve domů. Cesta vlakem byla vtipna:D S holkama ze třídy jsme jely do Ovy. S jedou z nich, se Slávkou, jsem si zašla do moji nej nej nej kavárny Daniel, kde se ji podle mého moc líbilo Byly jsme tam snad dvě hodky, daly si pina coladu, mňam:) uplně luxusní. Pak jsem ji doprovodila na zastávku a posadila do tramvaje. Poté jsem i já jela domů. Ve svém obydlí na mě čekala už celá rodinka. Mamča mi udělala sváču:) jogurt s mrkvičkou. Dívali jsme se na Dr.Hause a teď, tak nic nedělám.

Poslouchám: MC Erik a Barbara-Ked pride laska, protě depka:D







Je t´aime

20. března 2009 v 18:47







D'accord, il existait
D'autres façons de se quitter
Quelques clats de verre
Auraient peut-tre pu nous aider
Dans ce silence amer
J'ai dcid de pardonner
Les erreurs qu'on peut faire
À trop s'aimer

D'accord souvent la petite fille
En moi souvent te rclamait
Presque comme une mre
Tu me bordais, me protgeais
Je t'ai vol ce sang
Qu'on aurait pas dû partager
À bout de mots, de rves
Je vais crier

Je t'aime, Je t'aime
Comme un fou, comme un soldat
Comme une star de cinma
Je t'aime, je t'aime
Comme un loup, comme un roi
Comme un homme que je ne suis pas
Tu vois, je t'aime comme ça


D'accord, je t'ai confi
Tous mes sourires, tous mes secrets
Mme ceux, dont seul un frre
Est le gardien inavou
Dans cette maison de pierre
Satan nous regardait danser
J'ai tant voulu la guerre
De corps qui se faisaient la paix

Je t'aime, Je t'aime
Comme un fou comme un soldat
Comme une star de cinma
Je t'aime,
je t'aime,
Comme un loup, comme un roi
Comme un homme que je ne suis pas
Tu vois, je t'aime comme ça


překlad:

Souhlasím, existovaly
jiné způsoby, jak se opustit,
nějaké střípky ze skla
nám možná mohly pomoci.
V tomto hořkém tichu
jsem se rozhodla odpustit
chyby, které se mohou udělat
při přílišné lásce.
Souhlasím, ta malá holka
ve mně tě často žádala,
abys mě jako matka
přikrýval a ochraňoval.
Vzala jsem ti tu krev,
o kterou nebylo možné se rozdělit
Na konci slov, touhy,
budu křičet

Miluji tě, miluji tě
Jako blázen, jako voják
jako hvězda kina
Miluju tě, miluju tě
Jako vlk, jako král,
jako muž, který nejsem
Vidíš, takhle tě miluji

Souhlasím, svěřila jsem ti
všechny své úsměvy, všechna svá tajemství,
ty samé, jejichž jediný bratr
je nepřístupný hlídač.
V tomto domě z kamene
nás ďábel viděl tančit.
Tolik jsem chtěla válku
těl, která se usmíří

Miluji tě, miluji tě
Jako blázen, jako voják,
jako hvězda kina
Miluji tě, miluji tě, miluji tě
Jako vlk, jako král
jako muž, který nejsem.
Vidíš, takhle tě miluji
Vidíš, takhle tě miluji


Dolní bečva:):):-) s moji kočičkou

16. března 2009 v 21:04
Dne 9.2.-11.2.2009 jsem podnikla se svým miláčkem výlet na Dolní bečvu. Této akce se měli dříve zůčastnit i naši kamarádi, ale nakonec z toho padlo. My jsme si to i tak užili:D:D Víťa ke mně přijel už o den dříve a trávili jsme spolu celý den. Dělali jsme buchtu:D jéjejj to byla sranda, hotelovák a ehm.. ,,kuchařka":D co jsme mohli, tak jsme zkazili/a. Nééé tak hrozné to zas nebylo, chutnala dobře. No a večer mi pomáhal se zbalit, poprvé v životě jsem snad omezila svoje maxmaximum věcí, co všude tahám na minimum. No a pak se šlo spát. Ráno jsme ehm.. nestíhali:) Jůlinka má na všechno čas, že? No ale všechno krásně dopadlo a jak tramvají, tak i busem jsme se dostali na místo, Dolní Bečva. Super, byli jsme tam. Otázka, znali jsme adresu místa, kde jsme měli být ubytování? ehm.. pouze obrázek a jméno:D vůbec nám nedošlo, že to bude takový problém najít v takové ,, malé,, obci naše obydlí:D Julinka (hlava) našla ve zlatých stránkách adresu a hned se hledalo lépe. Nakonec jsme zdárně našli. Moc času nezbylo na vybalování a případnou snídani, protože jsme si naplánavali na první den výlet na Solaň. Na autobusovou zastávku jsme úspěšně zase běželi:D ale zase štěstí bylo při nás. Vyjeli jsme, po takových 4 zastávkách jsme měli vystoupit. Cestou jsme se zakecali a tak tak před zavíráním dřeví nás to tak pěkně vyplyvlo na 4 zastávce. Ze zastávky jsme měli přejít na 2km vzdálenou zastávku.. (na přechod jsme měli doooost času) tak jsme si sedli na lavičku a popíjeli čaj. No jo, čas letěl a letěl. A my nějak zaspali na zástávce. Autobus nám ujel:D co ted´? vydali jsme se tedy 7 km pěšky směr Solaň. Cestou tam jsme zpívali, hráli slovní fotbal a dělali koniny:D joo líbali pod jmelím:D Na každé zastávce(cca po 1km) jsme si udělali přestávku. Čas se krátil do zpatečního odjezdu autobusu ze Solaně -Čarták do D.B. a my byli stále na cestě. Při posl. 1 či 2km. jsme zvažovali zda jít dál, či ne. Nakonec jsme se rozhodli, když máme 30 min. ,tak proč nejít směr Solaň-čarták. No jo, zase jsme to špatně odhadli. Jeden km, jako by bylo 5 km:D takže co? ujel nám i autobus zpátky. Jsme smolaři. No, ale bylo nebylo. Při ceste zpátky jsme narazili na lyž.autobus, co vyhazoval děti na lyž.výcvik. Jen tak z hecu jsme se zeptali zda nejede přes D.B. a řidič nám řekl, že ano:) a že nás vezme:D to byla v té chvíli výhra...dvoupatrový bus jen a jen a zadarmo pro nás:) to čumíte??? Úspěšně jsme se dostali do Dolní bečvy, zamávali autobusu a šli do obchodu nakoupit si mléko, kolu a tužku:D Když jsme dorazili domů, padla na nás, či mě:D únava. Usla jsem na gauči. Miláček viděl, že se klepu zimou, tak mě přikryl dekou:) hned mi bylo tepleji:) poté jsme sledovali Gilmorova děvčata a u toho se ,,nažrali,, naší buchtičkou:) No a večer? jsme si s miláčkem napustili vanu a čvachtali se:) muckkkkkk. No a pak ještě hráli karty a a a a a byl další den:) Krásné probuzení, zase jsme měli na všechno čas. V posteli jsme byli ještě tak hodku, ale co to mělo poté za následek? Zase jsme nic nestíhali:) já se ani neučesala. Rychle jsme do sebe hodili chlebík s marmeládou, zbalili důležité věci do baťůžku a vyrazili na autobus:) tentokrát jsme šli na zastávku pomalu. Na pustevny to bylo takovou dobrou půl hodinku jízdy. Na místě jsme se kochali okolím. Překrasný výhled. Procházkou jsme došli k Radegastu(pohanský bůh úrody), cestou jsme vedli zajímavé rozhovory s kolem jdoucími(běžkaři) viz. Víta blog. Také nám bylo sděleno, že se počasí výrazně zhorší v odp.hodinách, ale nebrali jsme to na vědomí. Nakonec jsme zdárně došli do cíle, ke kapličce Kons.a Metoděje a šli se následně najíst( polévka ehm..kyselica???) tam jsme se zdrželi přes hodinku. No a a a, počassí se dooost zhoršilo, když jsme vyšli ven, před hotel, neviděli jsme skoro na cestu, šilený vítr a zima. Já jsem byla pokadědá strachy a myslím, že Víta, měl taky strach z naší peší trasy domů. Vydali jsme se, ale naše cesta netrvala dlouho, po vyhodnocení situace jaká nastala, jsme se vrátili zpět na hotel a čekali a uvažovali co bude dál, co bude s námi:D no nakonec jsme se vrátili, pro nás známé stezce zpět na pustevny a tam čekali na autobus. Předtím jsme ještě stihli vypít šálek teplého čaje v (Máměnka, či Libušín). Domáááá....radovali jsme se:) chvilku jsme odpočinuli a pak začali chystat oběd a večeři dohromady. Příprava a zhotovení nám trvalo přes 2hodny, myslím. Dělali jsme si řízky, které Víta uspěšně neosolil, no jo chlap, a k tomu brambory:) večer pak byla už jen flákačka, mytí hlavy, vana, váleníí a tak:) ráno jsme se vzbudili do růžova, s pocitem, že nic nemusíme. Na snídani jsme měli kašičku, kterou uvařil Víta:D a pak jsme uklízeli a dívali se na televizi a nakonec i balili a vařili oběd. ( Víta tentokrát sám vařil) Boloňské špagety, mňááám, olizuji se ještě. Pak už nastalo loučení a návrat domůůů. Výlet jsem si náramně užila. Zase jsme si o něco blíž zlato a ty tři dny s tebou byli prostě bezva:) děkujííííííííí






The Blue Lagoon Resort - Budoucí praxe na Kosu:)

9. března 2009 v 21:42
The Blue Lagoon Resort is a recently built luxurious complex with 600 guestrooms; 1-storey main building and 2-storey satellite buildings built nearby the sea. The Hotel area is almost in contact with the sandy beach along a distance of 75m. It is located only 2km from the centre of Kos Town, 22km from the airport and 1.5km away from the shopping centre. It is an ideal hotel for families,couples and groups, offering a comfortable and noiseless relaxation for adults and a safe playing area for children. There are 2 pools in the hotel one luxurious swimming pool for adults (4000sq meters) and a smaller for children (100 sq meters). Surrounding the pools and the hotel are 40,000-m² of beautiful breathtaking gardens.

The Blue Lagoon Resort, in harmony with the picturesque landscape, offers overwhelming views. Open from mid April to end October, provides comfort and warm hospitality that attracts both foreigners and Greeks. We provide an abundance of natural beauties, and crystal clear waters lapping onto inviting beaches. Here it's not just a place for people who love the sun; it's also far away from the inconvenient noise and offers a friendly and peaceful environment for relaxed and unforgettable vacations, as you can sunbathe all day, participate in our activities, or enjoy the magnificent sunset from your balcony only a few meters away from the sea. For those who wish to create the best choice of both quiet relaxation and entertainment our resort guarantees you a memorable vacation.








Těšíííííííííííííííííííííím:) Bájoooo:D jupííííííííííííí

:) starý článek:D jen tak přidávám

9. března 2009 v 21:23

Tak toto je Vita.:) ehm,, hokejista,, kytarista,, a a a:) fain kluk, chci ho tady uveřejnit, protože patří mezi lidi, které mám moc ráda:)

Sluší mu to ne?


Svatba:)

27. února 2009 v 21:11
Jak si představuji svoji svatbu? :) smích.. hele nesmějte se mi, že o tom píšu:) ale ráda si to představuji, tak mi to nekažte. Svatba by se měla konat v dubnu nebo v květnu, když je už teplo. Všechno zrovna kvete...nádhera. Co je důležité? šaty nevěsty...
Tyhle jsou překrásné... oooooh:)

dále bych řešila vlasy:)

a dále? boty:)

a dále? prstýnky

a dort?

a svatební kytice?





svatební hostina

oooooooooooooooh:)
venku:.-)

Kam dál